|
|
"Jest jedno, ať svit vycházejícího nebo zapadajícího slunce zlatí oblohu,
vroubí lemem různobarevného světla hory, lesy, skalní temena i stáně; ať
vystupují hromonosné mraky, příšerně hrozivé, plné majestátnosti; ať valí se
ohromné kotouče co mléko bílé mlhy; jest to jedno pravím; máš-li srdce citlivé,
duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém
úžasu, budeš se klanět Tvůrci a jeho dílům; vzdáš hold svůj naší staré
Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého; i příšerný její ráz, jevící se
hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako dojímá smutná píseň; budeš se
těžko loučiti s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od
ní po ní zatoužíš."
Karel Klostermann |
